Pokoje
Alchymie barev aneb jak vymalovat pokoj
Barvy jsou naprosto úžasné – umí s námi dělat divy. Nevěříte? Tak se na chvíli zastavte a přemýšlejte: jak na vás působí červená barva? Co vám asociuje barva zelená? Bylo by vám příjemně v černě vymalované místnosti? Jasně, vkus je různý, ale psychologie barev mluví neúprosně.
Ideální studentský pokoj
Ať se chystáte vybavovat pokoj pro dítě školou povinné, středoškoláka či studenta vysoké školy, je třeba se řídit stejnými pravidly a ergonomickými kritérii. Nejdůležitějším hlediskem je správné rozmístění vhodného nábytku a pozornost věnovaná pracovní ploše.
Ideální nábytek
Co se týče nábytku, nejvýhodnější je zakoupit takový, u kterého se dá měnit poloha a nastavení tak, že „roste“ přímo s dítětem. Prakticky to znamená pořídit židli se zvedacím sedátkem a polohovacím opěrátkem, stůl s nastavitelnou pracovní deskou nebo dostatečně velkou postel a skříně. Sehnat takovýto univerzální nábytek však nebude tak lehké a navíc vkus žáka prvního stupně základní školy se obvykle od vkusu středoškolského studenta zásadně odlišuje.
Dekorace
Řekneme-li „ideální studentský pokoj“ v novém bytě, představí si většina z vás plakáty zpěváků a herců, co jsou zrovna „in“, fotky kamarádů a kamarádek nebo stylové graffiti na zdech. Dekorace jsou však vzhledem k praktickému vybavení až druhořadé. V první řadě se každý student musí ve svém pokoji cítit pohodlně a dekorace si pak může kdykoli dotvořit sám.
Psací stůl a židle
Jedním z nejpodstatnějších kousků nábytku je psací stůl. Při jeho výběru věnujte pozornost především výšce pracovní deska, která by měla být položena tak, aby vzpřímeně sedící student na ni mohl volně položit předloktí. To by mělo vzhledem k trupu zaujímat ideálně pravý úhel.
S výškou pracovního stolu samozřejmě souvisí židle, která by měla být polohovatelná a nebo alespoň v ideální výšce vzhledem ke stolu. Pokud máte tu možnost, kupujte pouze židli, která nabízí možnost měnit polohu jak sedáku, tak i opěráku. Student by měl zaujímat vzpřímený sed, tzn., že chodidla by se měla celou plochou dotýkat podlahy, stejně jako stehna sedáku.
Osvětlení
Velmi důležité je dostatečné osvětlení pracovního stolu. Pokud vám to dispozice pokoje dovoluje, umístěte stůl poblíž okna. Pokud ne, zajistěte pracovní ploše vhodné osvětlení, které by mělo být umístěno v závislosti na tom, zda je dítě pravák nebo levák. Také u umělého osvětlení platí, že by mělo mít možnost měnit jeho polohu, resp. sklon.
Studentský pokoj musí též ideálně propojit pracovní část místnosti s ložnicí. Nejideálnější je obě části opticky oddělit např. policovým systémem či knihovnou.
Kožené sedačky a jejich rizika
Kožené sedačky jsou synonymem luxusu. Kůže byla užívána už od pradávna, a to nejen jako materiál, kterým se čalounil nábytek, ale např. jako pokrývka nebo coby podlahová krytina. Kožené sedačky vzbuzují dojem exkluzivity, což se samozřejmě odráží na jejich pořizovací ceně, která je oproti klasickým, např. semišovým sedačkám vyšší. Kůže je materiál, který si vyžaduje patřičnou péči a pozornost, a proto je na místě zvážit, zda se kožená sedačka hodí do bytu zrovna vám, a zda jste ochotni ji potřebnou péči zajistit.
Zápory kožených sedaček
Kůže se stejně jako dřevo nebo hedvábí řadí mezi přírodní materiály, které jsou obvykle lidem blíž než např. plast. Na dotek je kůže velmi příjemná, i když někomu může vadit chlad, který z ní sálá.
Dalším neduhem kůže je její nižší savost oproti klasickým potahovým textiliím. Pokud se na koženou sedačku posadí člověk, který se hodně potí, pravděpodobně se bude potýkat s nepříjemnou lepivostí (při přímém dotyku těla s kůží sedačky). Dá se proto říci, že kvůli nízké absorpci se kůže může zdát materiálem ne zrovna hygienickým. Pravdou je, že v letních měsících příjemně chladí, ale pokud se na ni jen trochu zpotíte, tak se bezpochyby přilepíte k jejímu povrchu.
Čištění kožených sedaček
U čištění kožených sedaček záleží na tom, zda se jedná o kůži leštěnou či broušenou. Broušená svým povrchem připomíná hebký semiš a rozhodně se nečistí zrovna snadno. Je náchylná k flekům a chytání nečistot, které se pak špatně odstraňují.
S leštěnou kůží je vše jednodušší. V některých případech totiž stačí navlhčený hadřík.
Dobrým tipem je kupovat kožené sedačky u výrobce, který vám rovnou prodá nebo alespoň doporučí vhodný čistící prostředek. V každém případě se kožená sedačka nedoporučuje kupovat v případě, že máte malé děti, psy, kočky a jiné domácí mazlíčky.
Rady a tipy
Kožená sedačka by neměla být umístěna blízko radiátorům a jiným zdrojům tepla. Mezi nimi a sedačkou by mělo být minimálně 30 cm.
Sedačky z kůže by neměly být vystavovány přímému slunci. Neumisťujte je proto poblíž oken, kudy často svítí sluníčko.
Kožené sedačky čistěte pouze značkovými prostředky. Ty negarantované by totiž mohly vaši sedačku poškodit a zničit.
Sedačky z leštěné kůže alespoň jednou za týden přetřete vlhkým hadříkem. Broušenou kůži vysajte a pravidelně udržujte tak, aby se na ni nechytal prach.
Koupelnový nábytek a jeho správný výběr
Investice do kvality se vyplatí snad v každém případě, ale u koupelnového nábytku to platí dvojnásob. Musí totiž splňovat vysoké požadavky a být vysoce odolný vůči vodě a vlhkosti. Pokud si tedy pořizujete levný nábytek, počítejte s tím, že se cena odrazí na jeho (ne)kvalitě, a že po relativně krátkém čase budete nuceni kupovat nový. Podle čeho tedy koupelnový nábytek vybírat a jak navíc sladit kvalitu s vyhovujícím designem?
Správný výběr koupelnového nábytku do nového bytu začněte už výběrem obchodu, kde ho hodláte koupit. Ten by měl určitě být specializovaný a nábytek určený pouze do koupelny. Umístit do koupelny např. skříňky z obývací stěny je zcela nevhodné. Koupelnový nábytek má totiž speciální odolnou povrchovou úpravu. Nejčastěji to bývá dřevovláknitá MDF deska opatřená folií nebo speciálním polyuretanovým lakem. Koupelnový nábytek vydrží i potřísnění vodou, ale je třeba ho pak otřít nebo osušit. V žádném případě se do koupelny nehodí nábytek z masivu, který by zde zbytečně trpěl. Nahradit ho můžete právě MDF deskami, opatřené foliemi, imitujícími různé druhy dřev, např. calvados, švestku, dub apod.
Jestliže v koupelně netrpíte nedostatkem místa a máte možnost umístit skříňky dál od sprchového koutu, umyvadla nebo vany, pak to určitě udělejte. Častý nebo dokonce neustálý styk nábytku s vodou časem poškodí i ten nejodolnější koupelnový nábytek.
V současné době můžete vybírat z koupelnového nábytku, který je buď umístěn přímo na zemi, na nožkách nebo je ukotven ve zdi. Nejmenší praktičností vyniká právě první z nich. Ze spodu totiž čerpá vlhkost a navíc se musí složitě odmontovat nebo odsunout, aby se pod ním dala umýt podlaha.
Životnost koupelnového nábytku prodloužíte také dobrým odvětráváním a zároveň vytápěním místnosti. V koupelně se proto rozhodně vyplatí mít radiátory a jakýkoli druh elektrického odvětrávání nebo ho alespoň zajišťovat častým větráním.
Jestliže ve své koupelně zápasíte s prostorem, zkuste si nechat vyrobit nábytek na míru. Sice do něj investujete víc, ale rozhodně se vám toto řešení vyplatí víc, než zakoupit si nábytek s danými rozměry a umístit ho pak na ne příliš vhodné místo.
Kritériem kvality koupelnového nábytku pro vás bude certifikát ISO. Jedná se o mezinárodní organizaci, která vytváří normy, a pokud je koupelnový nábytek tímto certifikátem opatřen, vypovídá to mj. i o jeho kvalitě a faktu, že potřebné normy skutečně splňuje.
Bydlení v anglickém stylu
Útulný styl s koloniálními motivy, viktoriánským vybavením a nízkým konferenčním stolečkem, kde už čeká „čaj o páté“. Taková je jedna z představ o anglickém stylu bydlení, které se těší oblibě i v našich krajích střední Evropy, a nejen tady! Jak by se anglický styl bydlení dal charakterizovat?
Anglický styl bydlení by se jedním slovem dal charakterizovat jako venkovský. Používá se však samozřejmě i ve městech, a to jak v domech, tak i bytech. Oblíbenými materiály jsou dřevo, kámen, železná kování nebo třeba papírové tapety s romantickými květinovými vzory. Interiér je pak vkusně doplněn romantickými olejomalbami, ztvárňujícími nejčastěji krajinky.
Nezbytnými doplňky jsou vyšívané ubrusy, tkané koberce, romantické záclonky a závěsy. Do obýváku pak neodmyslitelně patří vitríny s porcelánovým servisem, ve kterém se podává anglický čaj. Vzory, nejčastěji květinové, není příliš vhodné nějak kombinovat. Ideální je použít pouze jeden vzor na více místech, aby pak interiér celkově nepůsobil disharmonicky.
Místnosti v anglickém stylu rozhodně nejsou stroze nebo vzdušně zařízeny! Naopak je v nich dostatek, téměř až mnoho nábytku, čítající pohovky, příborníky, komody, židle apod. Ten se využívá jak k odpočinku, tak i pro návštěvy. Oblíbeným materiálem je ořech, borovice nebo dub a tmavá dřeva. Nábytek bývá často čalouněný květinovými textiliemi či jednobarevným sametem. Nábytek musí splňovat vysoké požadavky na pohodlí.
Ústředním prvkem rodinného bydlení v anglickém stylu je krb, umístěný zpravidla v obývací místnosti. Je opatřen římsou a ozdobnými lištami. Nad ním bývá umístěn buď romantický obraz, zrcadlo se zdobeným rámem nebo rodinné fotografie ve starých rámečcích.
Do anglického interiéru se skvěle hodí křišťálové lustry!
Také anglické koupelny jsou ve svém vzezření specifické. Jsou do nich většinou umísťovány prostorné vany v empírovém stylu, tedy s nožičkami, tvarovanými do zvířecích tlap. Vodovodní kohoutky mají většinou zvláštní měděnou patinu. Chrom a stříbrný lesklý kov se takřka nepoužívá. Kohoutky pro teplou a studenou vodu bývají většinou oddělené.
Nezbytným doplňkem anglického bydlení je porcelánový čajový servis, nejlépe samozřejmě anglické provenience. Do anglického interiéru patří též četné doplňky v podobě rodinných portrétů a fotografií, obrazů ve stylu Williama Turnera a pestrých květin.
Zařizujeme bydlení v japonském stylu
Je vám blízká japonská kultura nejen díky oblíbenému suši, ale také svojí filozofií? Přáli byste si harmonický interiér v japonském stylu, který by vám poskytl klidný úkryt před bláznivým světem? Přestavba vašeho obývajícího pokoje do tzv. Japan Style, který je ve světě stále populární, nemusí být finančně nákladná.
Japonské doplňky si do svých interiérů přiváželi cestovatelé a šlechtici již před stovkami let. Už tenkrát byl asijský styl hitem a nenajdete snad jediný významný zámek, při jehož prohlídce byste mohli obdivovat nějaký orientální kousek. Zpravidla na nás podobné doplňky působí mysticky, harmonicky, vnáší klid do naší uspěchané doby. Proč si nezařídit v japonském stylu celý obývací pokoj? Připravili jsme pro vás několik tipů, jak své byty vyzdobit!
Jaký je japonský interiér
Charakteristickým rysem každého japonského stylu je jednoduchost, decentnost, která je na druhé straně oživena kontrasty tmavých a světlých barev. Přílišná barevnost se nenosí, už i proto, že jsou použity v co největší míře přírodní materiály. Typickou barvou je především béžová, světle hnědá, bílá nebo žlutá. Tyto barvy kontrastují s černou nebo červenou a objevují se také prvky zlaté, která se mimochodem stala také barvou letošního roku.
Japonské interiéry jsou mnohem menší než ty evropské. I proto v nich nenajdete příliš masivních kusů nábytku nebo přehnaného množství doplňků. Z praktických důvodů je volen nábytek účelový, skladný a vzdušný.
Nezbytné prvky japonského bydlení
V japonském interiéru nenajdete sedací soupravy evropského typu. Místo nich poslouží rohože tatami, na nichž je možné odpočívat, pracovat i spát. Sezení na nich vám zpříjemní polštářky, které rozmístěte třeba kolem nízkého dřevěného stolku.
Ten vám v obývacím pokoji rozhodně nesmí chybět. Jestliže ve svém okolí máte šikovného truhláře, vyrobí vám ze dřeva nízký stolek během chvilky. Proč je tento prvek v japonském obývacím pokoji nezbytný? Kvůli pití čaje, což je v Japonsku nezbytnou součástí kultury. Nejde ovšem o rychlé vypití šálku. Vše má svůj řád. Pití čaje je vlastně obřadem, který vaše myšlenky odvádí od všedních a leckdy povrchních starostí a nastoluje harmonii ve vaší duši.
Hlavní materiály v japonském interiéru
- Dřevo
- Bambus
- Kameny
- Textilie
Bambusový paraván. Zdroj: Fler
Dekorace a ozdoby japonského bydlení
Japonský interiér je minimalistický a funkční. I proto zde nenajdete mnoho dekorativních prvků. Interiér můžete oživit například černými ornamenty namalovanými na zdech (využít můžete například tapety na stěny). K jednoduché výzdobě pak použijte květiny, svíčky a kameny.
Důležitou roli v japonském bydlení mají také tzv. japonské stěny, které se používají například ke stínění (postavením před okno), pro variabilní oddělení interiéru nebo k zakrytí polic apod. Tyto posuvné japonské stěny jsou nejčastěji vyrobeny z textilních pásů a uchyceny do posuvného systému. Jsou zároveň ozdobným i funkčním prvkem japonského interiéru a jdou tedy ruku v ruce s nejdůležitějšími zásadami tohoto stylového bydlení.
V jakém stylu si zařídit obývací pokoj?
Obývací pokoj, coby jedna z místností našeho bydlení, je velmi důležitá. Měli bychom se v ní cítit příjemně především my sami, měla by stylem odpovídat tomu, co se nám líbí a zároveň i naše vyjádření reprezentovat před návštěvami, které si obvykle vodíme právě sem. Měla by dýchat rodinným zázemím a pohodou a poskytovat nám útočiště. V jakém stylu si však svůj obývací pokoj zařídit, aby souzněl s naším vkusem a zároveň byl dostatečně reprezentativní?
Následující článek se vám pokusí nastínit zásady jednotlivých stylů, majících dlouholetou tradici.
Prvním z nich je anglický styl, který upřednostňuje masivní nábytek, především dubový, mahagonový nebo sekvojový. Důležitým prvkem je pak krb, coby symbol rodinného zázemí či domova. Prostor nad ním je obvykle věnován rodinným fotografiím ve starých rámečcích nebo nějaké romantické krajinomalbě. Stylovým kusem nábytku může být příborník s porcelánovou soupravou, ve které se podává čaj o páté. Koberce jsou většinou jednobarevné a sedačky čalouněné semišem či látkou s květinovým vzorem. Ten se pak může opakovat na tapetách či závěsech.
Velmi oblíbený je francouzský styl nebo styl Provence. Ten upřednostňuje masivní nebo kovový nábytek, světlé či pastelové barvy v kombinaci s květinovým dekorem. Z tkanin volte např. hedvábí nebo samet. Velmi důležité jsou dekorace. Interiér skvěle rozjasní třeba starobylá váza se sušenou levandulí nebo žinylkové prostírání.
Specifický je také venkovský styl, jehož dominantou je větší měkká pohovka se vzorovanou, např. kostičkovanou, pokrývkou. Nesmí chybět krb nebo alespoň klasická kamna na dříví. Skvělým doplňkem je masivní nábytek např. v podobě knihoven.
Nám sice poněkud vzdálený, ale přesto půvabný a oblíbený, je orientální styl. Obývák v orientálním stylu nesmíte zapomenout vybavit futonem a jiným nižším nábytkem, množstvím polštářů, pohozených jen tak na zemi. Charakteristická je absence záclon a nábytek z černého jasanu nebo wenge.
Etno styl nepatří mezi nejčastější způsob, jak svůj obývací pokoj zařídit, ovšem i přesto má plno svých příznivců a nezaměnitelný půvab. Barvy vybavení jsou jasně dané. Najdeme je především na kobercích, dekách a jiných tkaninách. Etno styl utváří především dřevěné vyřezávané sošky, bubínky a jiné předměty, které jste si třeba dovezli ze svých cest světem. V etno obývacím pokoji nesmí chybět svíčky a vonné tyčinky.
Vzpomínku na prázdniny v nás zřejmě vyvolá středomořský styl. Je charakteristický svou neformálností a prosvětleným interiérem. Volí se především světlé barvy, podlaha bývá bez koberců, tvořena pouze keramickými dlaždicemi. Obvyklým prvkem jsou též okenice a dekorace v podobě mušlí a obrazů, kde hlavním motivem je mořské pobřeží.
Velmi praktický a jednoduchý je skandinávský styl obývacích pokojů. Vše vychází z bytů, které ve skandinávských zemích nejsou zrovna prostorné, a proto nábytek musí být především jednoduchý, skladný a praktický. Snadnou možností, jak si v našich končinách vybavit obývák ve skandinávském stylu, je pořídit si vybavení v Ikei. Volí se většinou světlejší odstíny barev, prostor je vzdušnější a maximálně účelný.
Ložnice pro alergiky
Na spaní a ložnici má snad každý z nás vysoké nároky. Hlavním požadavkem je pohodlí a zdravý spánek. Jste-li alergik, jsou vaše nároky na zařízení ložnice ještě o to větší. Ložnice pro alergika přitom nemusí vypadat nijak zvláštně a na první pohled byste ji třeba vůbec nepoznali. Stačí se při jejím zařizování držet výběru těch správných materiálů.
Postel pro alergiky
Základem každé ložnice je samozřejmě postel a postel pro alergika musí splňovat určitá kritéria. Tím prvním je kvalitní matrace, která by měla mít především povlak, který se dá jednoduše svléknout a vyprat. Prát a obracet by se měla matrace alespoň jednou až dvakrát do roka, u alergiků klidně i častěji.
Matrace pro alergiky je obvykle vyrobena z polyetherové pěny. Vyznačují se tím, že nelákají roztoče jako klasické matrace, jsou prodyšné a proti plísňové. K výrobě matrací se používá také bio pěna nebo studená pěna.
Důležité jsou samozřejmě i přikrývky a polštáře. Pro alergika je nejvhodnějším materiálem duté vlákno, které nedovoluje výskyt roztočů ani jiných alergenů.
Při výběru postele pro alergika si též všímejte její konstrukce. Ideální je postel vyrobená z masivu, s kvalitním roštem a jednoduchou konstrukcí. Rozhodně se nedoporučují úložné prostory pod postelí. Hromadí se v nich totiž prach a hůře se uklízejí než volný prostor pod postelí.
Ložní prádlo
Některým alergikům může vadit i ložní prádlo. Nejen, že povlečení pro alergika musíme při praní víc promáchat, ale neměli bychom používat ani aviváž.
Také povlečení samotné by mělo projít jistou úpravou. V současné době jsou sice moderní povlečení se sytými barvami a vzory, ovšem pro alergika nejsou příliš vhodné. Obsahují totiž plno barviv, které by mu mohly jenom uškodit.
Vytápění ložnice
Pokud máte tu možnost, zvolte do ložnice pro alergika raději podlahové vytápění než klasický radiátor. Teplo, které sálá z podlahy totiž vůbec nevíří prach. Obecně se také doporučuje mít v ložnici pro alergiky nižší teplotu než vyšší a je-li to možné, můžete i zvlhčovat vzduch.
Textilie a dekorace
Záclony, koberce a jiné textilie se do ložnice, kde spí alergik, moc nedoporučují kvůli zadržování prachu. Problém lze jednoduše vyřešit užitím plovoucích podlah a žaluzií místo závěsů.
Také dekorace v ložnici alergika nejsou příliš vítány. Důvod je jasný – hůře se uklízejí a zachytává se na nich prach. Nábytek a vybavení ložnice pro alergika by mělo být především dobře udržovatelné a čistitelné.
Základem alergikova zdravého spaní je také častější úklid ložnice, praní povlečení a hlavně povlaku matrace.
Jak ideálně vybavit dětský pokoj?
Každé dítě si bezesporu zaslouží svůj vlastní prostor a soukromí. Dětský pokojíček se tak pro něj už od útlého věku stane útočištěm, místem, ve kterém se učí i hraje, spí a kam si vodí kamarády. Mnozí rodiče ale samozřejmě přemýšlí nad tím, jak pokojík svým ratolestem vybavit tak, aby se v něm cítily dobře a zároveň do něj za pár let nemuseli kupovat zbrusu nové vybavení.
Dětský pokoj je pro dítě jakýmsi útočištěm a rozhodně jeho výhody převažují nad nevýhodami. Dítě se zde může učit samostatnosti a soukromí tak získává nejen dítě samo, ale i rodiče.
Velikost dětského pokoje
Pokud se domníváte, že dítě potřebuje co největší prostor, pak se tak trochu mýlíte. O moc důležitější je, jak je samotný prostor využit, jakým zařízením ho vybavíme a jaké použijeme barvy. Dítěti v průměru stačí 8 čtverečních metrů.
Rozdělení prostoru
Šikovnost tkví také v rozdělení prostoru pokojíčku. Záleží především na tom, zda dítě má pokoj samo pro sebe, nebo zda ho sdílí se svým sourozencem, popř. s více sourozenci. V takovém případě je třeba pokoj vhodně rozdělit tak, aby každé z dětí mělo své soukromí. Řešením jsou např. příčky, přepažení nebo skříně apod. Rozdělení pokoje bychom měli provést zvlášť tehdy, je-li mezi sourozenci větší věkový rozdíl. Starší dítě vždy vyžaduje větší soukromí.
Pokud pokojíček obývá jen jedno dítě, i tak je vhodné místnost rozdělit na zóny, konkrétně spací, hrací a popř. i studijní.
Vybavení pokoje
Miniaturní dětský nábytek s postýlkou a stolečkem rozměrů nábytku pro skřítky vypadá sice efektně, ale z ekonomického hlediska je dosti nepraktický.
Ekonomicky nejideálnější vybavení je takové, které lze volně nastavit podle toho, jak dítě roste. Postel můžete koupit už klasických rozměrů i pro menší dítě. Stačí ji jen z počátku opatřit zábradlím, aby dítě nespadlo. Do dětské postýlky se totiž vejde jen malé dítě, kdežto i tříletý prcek se pohodlně vyspí v lůžku klasických rozměrů.
Také skříně můžete bez obav koupit klasické velké. Pro zútulnění je můžete polepit nálepkami s dětskými motivy, které se později dají bez problémů odstranit.
Tapetami a samolepkami lze vyzdobit též stěny místnosti. Ty jsou už samozřejmě variabilnější a dají se kdykoli přetřít jinou barvou. Ta by měla ladit s kobercem (pokud jej pořizujete) nebo obecně s podlahovou krytinou. Co se týče výmalby, do dětského pokoje se rozhodně hodí spíše jemné pastelové barvy než sytě křiklavé, které nepůsobí zrovna uklidňujícím dojmem a které se také po čase okoukají.
Psací stůl by měl být nastavitelný, aby vyhovoval jak malému dítěti, tak i školákovi.
Funkčnost a bezpečnost
Právě tato dvě hlediska hrají při zařizování dětského pokoje asi největší roli. Ať se jedná o nábytek z masivu či lamina, musí být funkční, pro dítě nezávadný a bezpečný!
Pokud své ratolesti zařizujete pokojíček, zeptejte se především na jeho představy a přání. Ve svém pokoji se přede musí cítit dobře především dítě!
Propojení kuchyně s obývacím pokojem
Mezi módní trendy v oblasti bydlení patří již nějakou dobu propojení kuchyně s obývacím pokojem. Vzniká tak jedna velká místnost, jejíž součástí je také jídelna nebo bar. Celý prostor působí velmi vzdušně, moderně a elegantně.
Zájem o to, mít kuchyni oddělenou, spíše upadá. Důvodem je prosvětlení prostoru, volnější ruka pro zařizování a design, nebo též to, že ten, kdo vaří, není od zbytku rodiny izolovaný.
Řešení pro menší byty
Spojení těchto dvou místností mohou využít zvláště ti, kdo bydlí v menším bytě – startovací bydlení. Ten se probouráním příčky mezi oběma pokoji příjemně prosvětlí a dokonce vám dovolí užít ve velké místnosti i jiný odstín barev, než světlý. Krom toho si pak můžete dovolit umístit jídelní stůl poblíž kuchyně. V menších bytech musel být jídelní stůl často umístěn v obýváku, což je spíše nepraktické kvůli přenášení jídla.
Výhody obývací kuchyně
Velkou výhodou tohoto řešení je, že budete vždy s návštěvou, která k vám přijde. Dezert a kávu tak můžete chystat, aniž byste od hostů odbíhali. Můžete si s nimi povídat a zároveň chystat pohoštění. Někdy se však tato výhoda může snadno změnit v nevýhodu, jak se dočtete níže.
Nevýhody propojení obýváku s kuchyní
Toto řešení má samozřejmě své nevýhody. Pozvete-li si k vám domů návštěvu, usadíte ji samozřejmě právě do obývacího pokoje. Mezitím, co budete připravovat večeři, budete zřejmě pod stálým dohledem vašich hostů. Ti mohou být nechtěnými svědky nejen připečeného kuřete, ale i výparů z pečení. Mimo to pro vaše hosty nebude asi zrovna příjemný pohled na zátiší se špinavými hrnci a talíři od večeře.
Další nevýhodou propojení kuchyně s obývákem jsou právě zmíněné výpary. Většina kuchyní už sice má digestoř, ale i přesto se vůně z vaření, libé i nelibé, budou linout po celé místnosti.
Problém také může nastat zvláště u malých bytů, kde ve vašem obýváku občas uložíte k přespání někoho z vašich přátel či příbuzných. Pokud je obývák oddělený, host má vždy svoje soukromí. U propojených místností vzniká nesoukromý prostor, ve kterém si třeba vzájemně budete lézt na nervy.
Jak postupovat při zařizování?
Problém může nastat také během zařizování obývací kuchyně. Oba prostory je nutné šikovně zařídit tak, aby spolu jednotlivé prvky a nábytek ladil. To se týká vhodného výběru dekorací, ale třeba i kuchyňské linky, jejíž dřevo (či barva) by měla ladit s nábytkem v obýváku apod.
Volit bychom měli i stejné nebo podobné osvětlení celé místnosti. Není příliš dobré volit jiný druh osvětlení pro kuchyň, jiný pro obývák a jiný zase do jídelny.
Optické oddělení
Kuchyně by měla být vždy od obývacího prostoru nějakým způsobem alespoň opticky oddělena. Za tímto účelem bývá budován např. bar nebo snížený strop ze sádrokartonu s bodovkami.
Pravdou je, že propojení obývací místnosti s kuchyní je stále in. Není však nutné být „in“ za každou cenu. Vždy je důležité zvážit vaší individuální situaci a zvolit pak to nejideálnější řešení.
Bydlení v podkroví
Zrekonstruovali jste půdní prostor nebo jste koupili podkrovní byt a nevíte, jak s ním správně naložit? Podkroví je především hodně specifický prostor, který vyžaduje užití trochu jiných materiálů a vybavení, než klasický byt. Jakým způsobem bychom při zařizování podkroví měli postupovat?
Rozdělení příček a stavební práce
Příčky a stěny v podkroví můžeme vytvořit jednak klasickým zděním pomocí malty a cihel, ale chceme-li se těmto pracím vyhnout, můžeme zvolit sádrokarton. K jeho ukotvení není třeba malty, jen speciálních kotvících prvků, profilů a spojek. Použít je můžeme jak na vytvoření příček, tak i podhledů. Materiál je lehký a relativně laciný (90 – 120,- Kč za formát 1,2 x 2 m). Manipulaci s ním zvládne každý zkušenější kutil. K řezání vám postačí ostřejší nůž, nejlépe kobercový. Oproti klasickým cihlám má sádrokarton drobnou nevýhodu v tom, že chcete-li na něj zavěsit těžší předměty, musíte v tomto místě provést vyztužení a předmět následně zavěsit pomocí speciálních hmoždinek do sádrokartonu. Dále také musíme rozlišovat mezi typy sádrokartonů. Existuje totiž klasický bílý, pak zelený do vlhkého prostředí, hodící se především do koupelen, a červený, nehořlavý.
Pro obložení šikmých částí podkroví můžeme použít dřevěných palubek. I s nimi zvládne manipulaci každý a interiér dostane rustikálnější ráz. Spojení je většinou na pero a drážku a konce jsou kryty lištami.
Podlaha v podkroví
Podkroví nevyžaduje žádný specifický druh podlah a volit tedy můžeme ze všech možných druhů. Do koupelny a na WC se samozřejmě hodí především keramická dlažba, popř. linoleum. Velmi oblíbeným druhem podlahy je plovoucí podlaha, která je jednak cenově dostupná a za druhé se lehce pokládá. Jednotlivé díly jsou do sebe zaklesnuty díky zámkovým profilům, takže nevznikají žádné spáry. Navíc se dřevěný vzhled podlah do podkroví víc jak hodí!
Zařízení podkrovního interiéru
Při zařizování podkroví se nám často budou stavět do cesty jeho konstrukční prvky. Řeč je samozřejmě o trámech, které tvoří podstatu každého podkroví. Během plánování je tedy třeba s nimi počítat a do interiéru je vhodně zakomponovat.
Trámy, které se vyskytují v takové výšce, že je nelze jednoduše podejít, lze využít jako polici pro knihy nebo nosný prvek ke kuchyňskému pultu apod. Využít je můžete třeba k zavěšení houpacích sítí v dětských pokojích apod.
Kromě trámů podkroví charakterizují také šikmé plochy střechy. Dohromady tyto dva prvky působí velmi romanticky a dokážeme-li využít i jejich praktické stránky, stává se bydlení v podkroví ideálem!
Praktickým využitím šikminy v podkroví je myšleno např. vytvoření úložného prostoru pomocí nové příčky, vedoucí od šikmého stropu k podlaze.
Nábytek a vybavení podkroví
Jak jsme si již řekli, podkroví je zcela specifický prostor, vyžadující si též specifický nábytek. Pro úsporu místa je dobré zvážit výrobu nábytku na míru. Příkladem jsou úložné skříně, jejichž strop a záda budou kopírovat šikmý tvar střechy.
Pokud místo příčky k šikmině postavíte skříňky, vybírejte takové, se kterými bude lehká manipulace při úklidu.
Patro v bytě aneb kam všude lze umístit postel
Přiznejme si, že klasické byty nás prostorově tak trochu omezují. Prostor v nich je předem stanoven a nám nezbývá, než se přizpůsobit. Zařizování bytu ale v posledních letech dostalo novou podobu, a sice budování pater, resp. patra, sloužícího nejčastěji k umístění postele.
Průměrná místnost v klasickém bytě má výměr asi 5 x 5 m2. Jen klasické dvou-lůžko vám z nich zabere 4m2, a to navíc musíte počítat s přístupovou uličkou. Podtrženo, sečteno, postel zkrátka zabírá spoustu místa. Pokud máte v bytě vysoké stropy, není nad čím váhat! Ideálním řešením je totiž umístit postel do patra.
Ještě před samotnou realizací je však třeba si uvědomit, jak velkou postel v patře chceme, a tomu všechno přizpůsobit, tedy plochu patra i přístupové schodiště. Pokud v patře hodláte umístit místo postele např. křesla nebo knihovnu, měli byste propočítat zatížení a patro pak dostatečně upevnit.
Využití patra pro jiné účely než k umístění postele mohou praktikovat majitelé bytu s nižšími místnostmi. V nich lze využít např. předsíň, v níž můžete zbudovat nižší patro coby úložný prostor.
Schody a přístupové konstrukce
Nejvhodnější přístupovou konstrukcí jsou samozřejmě schody. Konkrétní typ schodů je třeba vybrat v závislosti na dispozici, prostoru, vybavení apod. V každém případě by však měly splňoval požadavek pohodlného a bezpečného výstupu a sestupu.
Volit můžete buď mezi pevnými nebo skládacími (popř. posuvnými) schody. Také plocha schodů se však dá využít! Mohou mít třeba podobu vedle sebe vzestupně seřazených knihovniček.
Zábradlí
Zábradlí samozřejmě nutné není, ale na škodu určitě také ne, zvlášť když budou patro využívat malé děti. Navíc z něj lze díky neomezeným možnostem vytvořit skvělý estetický prvek!
Osvětlení patra
Právě osvětlení je u patra v bytě dost důležitý faktor! Pamatovat bychom na něj měli ještě před samotnou realizací patra. Osvětleno by mělo totiž být jak patro, tak i schodiště, přičemž nejlepším řešením je samozřejmě umístění vypínačů tak, aby se na něm dalo rozsvítit přímo na patře i mimo něj.
Starší elektroinstalace s patrem pravděpodobně nepočítala, a pokud ji nechceme celou předělávat, měli bychom tento problém vyřešit alespoň pomocí lampiček a prodlužovaček, které je pak nejlepší nějakou šikovnou formou zakrýt či připevnit do koutů místnosti apod.
Materiál pro konstrukci patra
Coby materiál pro stavbu patra v bytě bývá nejčastěji využíváno dřevo. Z hlediska estetiky je vynikajícím řešením a navíc má pro toto využití dobré vlastnosti. Nosnými prvky jsou většinou hranoly o průřezu 10 x 10 cm a víc.
Použít můžete také kovové svařené či sešroubované profily. Protože estetika těchto prvků není zrovna silná stránka, můžete je následně skrýt pomocí sádrokartonů a vytvořit tak jakýsi podhled a dojem falešného stropu s bodovými světly.
Výhody a nevýhody
Obrovskou výhodou postele umístěné v patře je samozřejmě úspora místa pod ním. To můžete využít např. k umístění sedací soupravy, pracovny či knihoven. Využít se navíc dá i samotné schodiště vedoucí na patro, které lze zkonstruovat coby knihovnu, úložné skříňky či šatní skříň.
Další výhodou tohoto řešení je, že peřiny můžete nepřetržitě větrat bez nutnosti ustlávání. Peřinám to prospěje a vy se nebudete muset zabývat stlaním.
Nevýhodou však je vyšší teplota v místech pod stropem místnosti, ovšem nejedná se o neřešitelný problém. Stačí pořídit klimatizaci nebo vhodně větrat.